Pospával jsem cestou autem a najednou jsem měl na patře známou ale strašně zvláštní chuť. Celkem dlouho jsem přemýšlel, co to vlastně připomíná - bylo to bláto. Tak chutnala voda v rybníce v Podivíně, kam jsme jezdili na chatu. U rybníka jsme trávili prakticky každý letní den, takže dobře vím, jak ta voda chutnala :).
Začal jsem přemýšlet, který další věci si takhle pamatuju z dětství. Ne Vánoce, narozeniny nebo návštěvu Legolandu, ale takové ty drobnosti. Makové frgále od babičky a že jsem jich v houpacím křesle dovedl sníst hned několik. Bouřku v Srnčí, kdy jsme koukali z chatky na blesky. Jak se pradědečkovi klepaly ruce, když dojídal polívku a talíř si nakláněl od sebe místo k sobě. Chutě, vůně a drobnosti. Netuším, proč jsou to zrovna tyhle krasochvilky. Je jich mnohem víc a všechny jsou parádní.
Moje děti jsou pomalu ve věku, kdy by si některé ty věci mohly pamatovat. Synovci a neteře taky, tak jsem přemýšlel, jaké chvíle bych chtěl, aby si pamatovali. Jak jsem s neteří na dovolené krájel vychlazený meloun a jedli jsme ho na schodech ubytovny na Lipně. Jak jsme s Lídou a Vilíkem dělali pudinkovej pohár (Opravdickej? - Opravdickej, Lído. - A ne z plastelíny?). Jak jsme v průtrži mračen běhali kolem domu. Aspoň některý výlet, místa s výhledem...
Co si pamatujete vy? A co chcete, aby si pamatovaly vaše děti, neteře a synovci? Kde je vše Bože, Bože, Bože?
