top of page
  • Obrázek autoraAdam Dostál

O rodičích a dětech

Nahé a bezbranné a trochu vprostřed světa A nemám sílu neplakat Cesta domů je první a pak jich bývá mnoho


Noc co noc tě budí dětské slzy Oči jsou těžké z nevyspání A ani třetí káva nevyplaší kohouta


Den co den malý ústupek a malé 'nikdy neudělám' A pak mi všechno sečtou Nebudou plakat, jenom já. Těžké slzy.


Tak krásná pravda a tak smutná je řeč Jen tichý stín namísto toho všeho


Přeci jsou nejhorší ty noci, Co nikdo nepláče.

1 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Procházka do rána

Do rána zůstal večer na okolo A taky radost k úsměvu Včera byl večer pro divadlo Pak láhev sektu na Špilberku Procházka domů nočním Brnem (Nikde tak necinkají tramvaje) A ruka v ruce schovaná Pak lásk

Nektarinky

Voníš jak léto, po meruňkách Máš šaty od jahod a rety sladké od třešní Do výstřihu spadlý pár nektarinek Polibky chtěl jsem vylovit Tak trochu jako ze vzpomínek Vyměnit dávné za dnešní Směnil jsem tou

Roh České a Joštovy

Staré babky naproti stánku s kávou Od jara do zimy dávají za pět korun kytičku Sneženky, fialky anebo třešně na Barborky A s nima plachý úsměv Ten roh České je voňavé srdce města - Voní tak lehce zah

bottom of page